Životopis

Do svých téměř osmi let jsem navštěvoval základní školu tzv. z maringotky. V té době jsme se svými rodiči žili kočovným způsobem života. Rodiče ale usoudili, že kočovný způsob vzdělávání pro mne není vhodný, chtěli, abych se po ukončení základní školy dále vzdělával a proto jsem nějaký čas žil v rodině otcova bratra, žijícího usedlým způsobem života v Liberci. Tam jsem základní školu navštěvoval do roku 1958, kdy začal platit zákon o zákazu „kočování“, který mým rodičům kočovný způsob života znemožnil. Od té doby moje rodina i s rodinami mých tří sourozenců žijeme v Hořicích v Podkrkonoší. V Hořicích jsem dokončil své základní vzdělání a poté se v Lipnici nad Sázavou vyučil kamenickému řemeslu. Řemeslo mě bavilo, vykonával jsem ho až do roku 1990, kdy jsem začal mít zdravotní problémy. Poté jsem svoji rodinu živil nákupem a prodejem zboží. V letech 1965 až 1967 jsem absolvoval základní vojenskou službu. Jsem otcem čtyř dětí.

V roce 1991 se otec dozvěděl, že přeživší vězňové nacistických koncentračních táborů (KT) mohou Ministerstvo obrany ČR žádat o přiznání statutu politického vězně, který uznaným zaručoval jisté sociální výhody zmírňující jejich utrpení a umožňující lepší vstup do dalšího života. Otec ani maminka neuměli číst ani psát jako ostatně téměř všichni přeživší, a tak jsem se vyřízení jejich nároků ujal. Bylo logické a cítil jsem to jako povinnost, zjednat v této záležitosti nápravu a proto jsem téměř všem tradičním českým Romům a Sintům, přeživším nacismu pomohl a stále pomáhám se získáním jejich oprávněných nároků. Postupem času jsem tuto pomoc začal vnímat jako své poslání. Jsem důchodce a jako takový mám na své aktivity podstatně více času.

V roce 1997 jsem byl Radou starších z řad tradičních českých Romů a Sintů pověřen prosazováním oprávněných nároků bývalých romských vězňů koncentračních táborů a pozůstalých po obětech. Založili jsme občanské sdružení Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR, jehož jsem dodnes vůdčí osobností. Sdružujeme bývalé vězně KT a pozůstalé po obětech a pokračujeme, tentokrát již organizovaně, v mé dřívější činnosti, jako je organizování informačních kampaní, narovnání majetkových křivd majetků Romů a Sintů, nedůstojného stavu místa bývalého KT v Letech u Písku a jeho pohřebišť, iniciujeme pořádání seminářů a konferencí. Jedním z důležitých cílů sdružení je informovat veřejnost, včetně Romů samotných, o utrpení Romů a Sintů v době nacismu, poukazovat na přijatelné vzorce chování v sociálně vyloučených lokalitách. Cílem naší práce je tedy přispět k narovnání vztahů Romů a Neromů na oboustranně přijatelnou úroveň.

Od roku 1994 organizuji pomoc romským obětem nacismu při obhajobě jejich oprávněných nároků a kompenzací. V roce 1998 jsem spoluzakládal občanské sdružení Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR, jehož jsem dosud prezidentem. Sdružení je od roku 1998 styčnou kanceláří pro oběti nacismu a pozůstalé v oblasti odškodňování.

V letech 1998 až 2002 jsem působil jako externí poradce Evropského centra pro práva Romů (ERRC), mj. při organizování projektu mapování Romských dětí v tzv. zvláštních školách.

V roce 1999 jsem organizoval konferenci v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, zaměřenou na holocaust Romů a situaci památníku v Letech u Písku. Zúčastnilo se jí 400 osob – zákonodárci napříč politickým spektrem, část ministrů, osobnosti kultury, zástupci církví a dalších organizací, historici, bývalí vězňové nacistických KT a pozůstalí po obětech.

V roce 1998 jsme naše aktivity započali za podpory vlády ČR a Výboru dobré vůle Olgy Havlové vyhledáním přeživších romských vězňů nacistických koncentračních táborů - Setkání letských dětí. (Vytvořili jsme seznam dosud žijících vězňů KT).

V roce 1998 naše sdružení v ČR vedlo komunikaci se zástupci švýcarských bank a organizovalo humanitární pomoc těchto bank potřebným romským obětem nacismu.

Ve spolupráci s vládou ČR, EU, Ministerstvem zahraničí SRN a dalšími organizacemi jsme v posledních letech úspěšně realizovali několik projektů. Jednalo se především o projekty vzdělávací, podporující zachování historické paměti Romů a Sintů žijících v ČR. Pořádáme semináře zabývající se aktuálními tématy života romské menšiny v ČR. Ty jsou zpravidla spojeny s pietními akcemi, které od roku 1998 každoročně organizujeme na místě pohřebiště obětí v Letech. Při příležitosti aktu české vlády naléhavě vyzýváme, aby sporný objekt vepřína z místa utrpení Romů odstranily a obnovily pietu místa.

Počátkem roku 1999 jsme iniciovali a spoluorganizovali v poslanecké sněmovně veřejné slyšení o minulosti a současnosti míst bývalých táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Slyšení se zúčastnilo více než 400 osob (poslanci a senátoři, osobnosti kultury, romské osobnosti, bývalí vězňové a pozůstalí po obětech).

V témže roce se zástupci našeho Výboru stali členy smíšené historicko-společenské komise při Úřadu vlády ČR. Ta připravila materiál, jenž se stal východiskem pro rozhodování vlády o dalším postupu ve věci hanobení míst bývalých KT.

V roce 2001 jsme za finanční podpory vlády ČR realizovali projekt na umělecké ztvárnění pamětních desek se jmény 180 obětí rasového násilí letského koncentračního tábora. Ty jsou umístěny na zdech hřbitova v Mirovicích u Písku, kde je část obětí tábora pochována.

V roce 2002 jsme podle představ romských obětí nacismu a pozůstalých po obětech vytvořili za finanční podpory Německého ministerstva zahraničních věcí pomník. Sousoší tří žen v nadživotní velikosti na hřbitově doplňují pamětní desky se jmény především dětských obětí.

V roce 2005 jsme vytvořili a v budově Evropského parlamentu v Bruselu prezentovali výstavu s názvem Lety – příběh zamlčené genocidy. Prezentaci výstavy spoluorganizoval poslanec EP Milan Horáček. I díky výzvě evropských poslanců ze dne 28. dubna 2005 ke zrušení provozu vepřína na místě bývalého KT a zřízení vhodného památníku a rozsáhlé diskuzi v českých médiích mohla být široká veřejnost ve větší míře o dění v táboře informována.

Výstavu jsme v červnu roku 2005 pod záštitou předsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka prezentovali v prostorách PSP ČR. Na zahájení promluvil Jiří Paroubek, tehdejší předseda vlády ČR. Mezi přibližně 200 hosty se vernisáže zúčastnil i bývalý český prezident Václav Havel, menší část politiků, několik zástupců diplomatického sboru v Praze, romští vězňové KT a pozůstalí po obětech. Poté jsme výstavu představili v Senátu PČR, kde ji za účasti 80 osob zahájil místopředseda Senátu Petr Pithart.

V roce 2006 jsem inicioval a spoluorganizoval veřejné slyšení v Senátu PČR tematicky zaměřené na problematiku vzdělávání romských dětí.

Záležitosti nápravy křivd na obětech nacismu dostali mezinárodní charakter. V roce 2006 jsme ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze s podporou MK ČR, ČNFB, Hlavního města Prahy a dalších institucí prezentovali rozsáhlou putovní výstavu s názvem Romský holocaust – genocida Sintů a Romů a rasismus v dnešní Evropě. Výstavu vytvořilo Dokumentační středisko německých Sintů a Romů se sídlem v Heidelbergu (ředitel Sinto Romani Rose). K tvorbě této výstavy Výbor přispěl poskytnutím unikátních dobových fotografií (ze soukromých archivů českých Romů a Sintů).

V roce 2007 jsme ve spolupráci s pozůstalými po obětech vytvořily putovní výstavu s názvem Zaniklý svět. Výstava se stala historicky prvním pokusem veřejnosti představit skutečný život původních českých Romů a Sintů a jejich věznění v nacistických koncentračních táborech. První prezentaci výstavy zahájil dne 5. září 2007 ve Veletržním paláci v Praze prezident republiky Václav Klaus. Vernisáže se zúčastnilo na 300 hostů. Pro překvapivě velký zájem jsme prezentaci výstavy opakovali ještě jednou v Praze, v Galerii Portheimka Poté se veřejnosti prezentovala po dobu dvou let v městech Ostrava, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Opava, Mladá Boleslav, dále pak v Plzni, Brně, Chomutově. Výstava na požádání Výboru zároveň slouží k poskytování informací o tom, co se Romům za nacismu stalo.

V roce 2007 Dokumentační středisko německých Sintů a Romů spolu s naší organizací a dalšími zahraničními romskými organizacemi, zastupujícími obětí nacismu, doprovázelo do sídla OSN v New Yorku rozsáhlou putovní výstavu s názvem Romský holocaust – genocida Sintů a Romů a rasismus v dnešní Evropě.

V dalších letech naše organizace v městech Jičín, České Budějovice, Rotava, Hořice, Mimoň nebo Sokolov pořádala besedy s občany (neromskými i romskými), tematicky zaměřené na narušený vztah Romů s většinou a na možné způsoby řešení. Besed se účastnilo asi 300 lidí.

V červnu 2012 premiér Petr Nečas při návštěvě pietního místa v Letech veřejně shrnul důsledky rozkazu generálního velitele protektorátní policie a zdůraznil, cituji: „Tímto datem lze označit zahájení genocidy na Romech a Sintech, která vedla ve svém důsledku k praktické likvidaci této menšiny na území Protektorátu. Romové tak přinesli, v přepočtu k obyvatelstvu, největší oběť na našem území za druhé světové války a proto jejich osud neodmyslitelně patří k tragické historii naší země.“
Poté připomenul zapojení českých orgánů do genocidy Romů.

V roce 2014 jsem se stal členem Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, členem Výboru pro samosprávy při Radě a předsedou Pracovní skupiny pro odškodnění Romů při Radě. Řešení záležitosti holocaustu Romů a Sintů se stalo jedním z důležitých cílů vládou schválené koncepce integrace Romů do roku 2020.

V roce 2015 jsem začal spolupracovat s Terezínským institutem v rámci projektu školení učitelů škol o historii a kultuře Romů a Sintů v českých zemích. Učitelé po přednáškách projevili nadšení a dožadovali se dalších přednášek v různých částech ČR. Pro moji zaneprázdněnost jsem nemohl vyhovět všem žadatelům.

V roce 2015 naše organizace ve spolupráci se Slovem 21, v rámci mezinárodního festivalu KHAMORO v Českém centru v Praze, prezentovalo výstavu „ Zaniklý svět“. V rámci projektu jsem v Českém centru na 9 přednáškách studenty pražských škol seznámil s historií a kulturou českých a moravských Romů a Sintů. Učitelé spolu se svými studenty z přednášek odcházeli nadšeni a plni pozitivních dojmů.