Čeněk
Růžička,
prezident Výboru pro
odškodnění
romského holocaustu v ČR
ruzicka.vporh@seznam.cz
Životopis
Jsem
potomkem tradičních českých
kočovných Romů, narodil jsem se po válce v roce
1946. Oba moji rodiče byli po dobu čtyř let vězněni v
nacistických koncentračních táborech.
Narodil jsem se v roce 1946 romským
rodičům,
kteří se seznámili až po skončení 2.
světové války. Oba, spolu se svými
tehdejšími rodinami původních
kočovných českých Romů, byli po dobu čtyř let
vězněni v nacistických koncentračních
táborech, kde jim zahynuli téměř
všichni členové jejich rodin. Od malička jsem
vyrůstal v prostředí, ve kterém se často o
utrpení mých rodičů a
dalších romských rodin v době nacismu
hovořilo a tak jsem si v sobě podvědomě budoval citlivost na
totalitní režimy v jakékoli podobě.
Do
svých téměř osmi let jsem navštěvoval
základní školu tzv. z maringotky. V
té době jsme se svými rodiči žili
kočovným způsobem života. Rodiče ale usoudili, že
kočovný způsob vzdělávání
pro mne není vhodný, chtěli, abych se po
ukončení základní školy
dále vzdělával a proto jsem nějaký čas
žil v rodině otcova bratra, žijícího
usedlým způsobem života v Liberci. Tam jsem
základní školu navštěvoval
do roku 1958, kdy začal platit zákon o zákazu
„kočování“, který
mým rodičům kočovný způsob života znemožnil. Od
té doby moje rodina i s rodinami mých
tří sourozenců žijeme v Hořicích v
Podkrkonoší. V Hořicích jsem dokončil
své základní
vzdělání a poté se v Lipnici nad
Sázavou vyučil kamenickému řemeslu. Řemeslo mě
bavilo, vykonával jsem ho až do roku 1990, kdy jsem začal
mít zdravotní problémy.
Poté jsem svoji rodinu živil nákupem a prodejem
zboží. V letech 1965 až 1967 jsem absolvoval
základní vojenskou službu. Jsem otcem čtyř
dětí.
V roce 1991 se otec dozvěděl, že
přeživší
vězňové nacistických koncentračních
táborů (KT) mohou Ministerstvo obrany ČR žádat o přiznání
statutu politického vězně,
který uznaným zaručoval jisté
sociální výhody
zmírňující jejich utrpení a
umožňující lepší vstup do
dalšího života. Otec ani maminka neuměli
číst ani psát jako ostatně téměř
všichni přeživší, a tak jsem se
vyřízení jejich nároků ujal. Bylo
logické a cítil jsem to jako povinnost, zjednat v
této záležitosti nápravu a proto jsem
téměř všem tradičním českým
Romům a Sintům, přeživším nacismu pomohl a
stále pomáhám se
získáním jejich
oprávněných nároků. Postupem času jsem
tuto pomoc začal vnímat jako své
poslání. Jsem důchodce a jako takový
mám na své aktivity podstatně více
času.
V roce 1997 jsem byl Radou
starších z řad
tradičních českých Romů a Sintů
pověřen
prosazováním oprávněných
nároků bývalých romských
vězňů koncentračních táborů a
pozůstalých po obětech. Založili jsme občanské
sdružení Výbor pro
odškodnění romského holocaustu v ČR,
jehož jsem dodnes vůdčí osobností. Sdružujeme
bývalé vězně KT a pozůstalé po obětech
a pokračujeme, tentokrát již organizovaně, v mé
dřívější činnosti, jako je
organizování informačních
kampaní, narovnání
majetkových křivd majetků Romů a Sintů,
nedůstojného stavu místa
bývalého KT v Letech u Písku a jeho
pohřebišť, iniciujeme
pořádání seminářů a
konferencí. Jedním z důležitých
cílů sdružení je informovat veřejnost, včetně
Romů samotných, o utrpení Romů a Sintů v době
nacismu, poukazovat na přijatelné vzorce
chování v sociálně
vyloučených lokalitách. Cílem
naší práce je tedy přispět k
narovnání vztahů Romů a Neromů na oboustranně
přijatelnou úroveň.
Od roku 1994 organizuji pomoc
romským obětem nacismu při obhajobě jejich
oprávněných nároků a
kompenzací. V roce 1998 jsem
spoluzakládal
občanské sdružení Výbor pro
odškodnění romského holocaustu v ČR,
jehož jsem dosud prezidentem. Sdružení je od roku 1998
styčnou kanceláří pro oběti nacismu a
pozůstalé v oblasti
odškodňování.
V letech
1998 až 2002 jsem působil jako externí poradce
Evropského centra pro práva Romů (ERRC),
mj. při
organizování projektu
mapování Romských dětí v
tzv. zvláštních
školách.
V roce 1999 jsem organizoval konferenci
v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, zaměřenou
na holocaust
Romů a situaci památníku v Letech u
Písku. Zúčastnilo se jí 400 osob
– zákonodárci napříč
politickým spektrem, část ministrů, osobnosti
kultury, zástupci církví a
dalších organizací, historici,
bývalí vězňové nacistických
KT a pozůstalí po obětech.
V roce 1998 jsme naše aktivity
započali za podpory vlády
ČR a Výboru
dobré vůle Olgy
Havlové vyhledáním
přeživších romských vězňů
nacistických koncentračních táborů - Setkání
letských
dětí. (Vytvořili jsme seznam dosud
žijících vězňů KT).
V roce 1998 naše
sdružení v ČR vedlo komunikaci
se zástupci švýcarských
bank a organizovalo humanitární pomoc těchto bank
potřebným romským obětem nacismu.
Ve
spolupráci s vládou ČR, EU, Ministerstvem
zahraničí SRN a dalšími organizacemi
jsme v posledních letech úspěšně
realizovali několik projektů. Jednalo se
především o projekty
vzdělávací, podporující
zachování historické paměti Romů a
Sintů žijících v ČR.
Pořádáme semináře
zabývající se
aktuálními tématy života
romské menšiny v ČR. Ty jsou zpravidla spojeny s pietními
akcemi, které od roku 1998 každoročně
organizujeme
na místě pohřebiště obětí v Letech.
Při příležitosti aktu české vlády
naléhavě vyzýváme, aby
sporný objekt vepřína z místa
utrpení Romů odstranily a obnovily pietu místa.
Počátkem roku 1999 jsme iniciovali
a spoluorganizovali v
poslanecké sněmovně veřejné
slyšení o minulosti a současnosti míst
bývalých táborů v Letech u
Písku a v Hodoníně u
Kunštátu.
Slyšení se
zúčastnilo více než 400 osob (poslanci a
senátoři, osobnosti kultury, romské osobnosti,
bývalí vězňové a pozůstalí
po obětech).
V témže roce se zástupci
našeho Výboru stali členy smíšené
historicko-společenské komise při Úřadu
vlády ČR. Ta připravila materiál,
jenž se stal
východiskem pro rozhodování
vlády o dalším postupu ve věci
hanobení míst bývalých KT.
V roce 2001 jsme za finanční
podpory vlády ČR
realizovali projekt na umělecké
ztvárnění pamětních desek
se
jmény 180 obětí rasového
násilí letského
koncentračního tábora. Ty jsou
umístěny na zdech hřbitova v Mirovicích u
Písku, kde je část obětí
tábora pochována.
V roce 2002 jsme podle představ
romských obětí nacismu a pozůstalých
po obětech vytvořili za finanční podpory
Německého ministerstva zahraničních
věcí pomník. Sousoší
tří žen v nadživotní velikosti na hřbitově
doplňují pamětní desky se jmény
především dětských obětí.
V
roce 2005 jsme vytvořili a v budově Evropského parlamentu v
Bruselu prezentovali výstavu s názvem Lety –
příběh zamlčené
genocidy. Prezentaci výstavy spoluorganizoval poslanec EP
Milan Horáček. I díky
výzvě evropských poslanců ze dne 28. dubna 2005
ke zrušení provozu vepřína na
místě bývalého KT a
zřízení vhodného
památníku a rozsáhlé
diskuzi v českých médiích mohla
být široká veřejnost ve
větší míře o dění v
táboře informována.
Výstavu jsme v
červnu roku 2005 pod záštitou předsedy Sněmovny
Lubomíra Zaorálka prezentovali v
prostorách PSP ČR. Na zahájení
promluvil Jiří
Paroubek, tehdejší
předseda vlády ČR. Mezi přibližně 200 hosty se
vernisáže zúčastnil i bývalý
český prezident
Václav Havel, menší
část
politiků, několik zástupců diplomatického sboru v
Praze, romští vězňové KT a
pozůstalí po obětech. Poté jsme
výstavu představili v Senátu PČR, kde ji za
účasti 80 osob zahájil místopředseda
Senátu Petr Pithart.
V roce 2006 jsem inicioval a
spoluorganizoval veřejné
slyšení v
Senátu PČR tematicky zaměřené na
problematiku vzdělávání
romských
dětí.
Záležitosti nápravy
křivd na obětech nacismu
dostali mezinárodní charakter. V roce 2006 jsme
ve Veletržním paláci
Národní galerie v Praze s podporou MK ČR, ČNFB,
Hlavního města Prahy a dalších
institucí prezentovali rozsáhlou
putovní výstavu s názvem Romský holocaust
– genocida Sintů a
Romů a rasismus v dnešní Evropě.
Výstavu vytvořilo Dokumentační
středisko
německých Sintů a Romů se sídlem v
Heidelbergu (ředitel Sinto Romani Rose).
K
tvorbě této výstavy Výbor přispěl
poskytnutím unikátních
dobových fotografií (ze soukromých
archivů českých Romů a Sintů).
V roce 2007 jsme ve
spolupráci s pozůstalými po obětech vytvořily
putovní výstavu s názvem Zaniklý svět.
Výstava se
stala historicky prvním pokusem veřejnosti představit
skutečný život původních českých Romů
a Sintů a jejich věznění v nacistických
koncentračních táborech. První
prezentaci výstavy zahájil dne 5.
září 2007 ve Veletržním
paláci v Praze prezident
republiky Václav Klaus.
Vernisáže se zúčastnilo na 300 hostů. Pro
překvapivě velký zájem jsme prezentaci
výstavy opakovali ještě jednou v Praze, v Galerii
Portheimka Poté se veřejnosti prezentovala po dobu dvou let
v městech Ostrava, Karlovy Vary, Ústí nad Labem,
Opava, Mladá Boleslav, dále pak v Plzni, Brně,
Chomutově. Výstava na
požádání Výboru
zároveň slouží k
poskytování informací o tom, co se
Romům za nacismu stalo.
V roce 2007 Dokumentační středisko
německých Sintů a Romů spolu s naší
organizací a dalšími
zahraničními romskými organizacemi,
zastupujícími obětí nacismu, doprovázelo
do
sídla OSN v New
Yorku rozsáhlou
putovní výstavu s
názvem Romský
holocaust –
genocida Sintů a Romů a rasismus v dnešní
Evropě.
V dalších letech
naše organizace v
městech Jičín, České Budějovice, Rotava, Hořice,
Mimoň nebo Sokolov pořádala besedy s občany
(neromskými i romskými), tematicky
zaměřené na narušený vztah Romů s
většinou a na možné způsoby
řešení. Besed se účastnilo asi 300
lidí.
V červnu 2012 premiér
Petr Nečas při
návštěvě pietního místa v
Letech veřejně shrnul důsledky rozkazu
generálního velitele
protektorátní policie a zdůraznil, cituji: „Tímto
datem lze označit
zahájení genocidy na Romech a Sintech,
která vedla ve svém důsledku k
praktické likvidaci této menšiny na
území Protektorátu. Romové
tak přinesli, v přepočtu k obyvatelstvu, největší
oběť na našem území za
druhé světové války a proto jejich
osud neodmyslitelně patří k tragické historii
naší země.“
Poté připomenul
zapojení českých orgánů do genocidy
Romů.
V roce 2014 jsem se stal členem
Rady vlády pro
záležitosti romské menšiny,
členem Výboru
pro samosprávy při Radě a předsedou
Pracovní skupiny pro
odškodnění Romů při Radě.
Řešení záležitosti holocaustu Romů a
Sintů se stalo jedním z důležitých
cílů vládou schválené
koncepce integrace Romů do roku 2020.
V roce 2015 jsem začal spolupracovat s Terezínským
institutem v rámci
projektu školení učitelů škol o
historii a kultuře Romů a Sintů v českých zemích.
Učitelé po přednáškách
projevili nadšení a dožadovali se
dalších přednášek v
různých částech ČR. Pro moji
zaneprázdněnost jsem nemohl vyhovět všem
žadatelům.
V roce 2015 naše organizace ve
spolupráci se Slovem 21, v rámci
mezinárodního festivalu KHAMORO v
Českém centru v Praze, prezentovalo výstavu
„ Zaniklý svět“. V rámci
projektu jsem v Českém centru na 9
přednáškách studenty
pražských škol seznámil s
historií a kulturou českých a
moravských Romů a Sintů. Učitelé spolu se
svými studenty z přednášek
odcházeli nadšeni a plni pozitivních
dojmů.
|